Turecký čaj patří k těm nápojům, které nejsou jen něčím do hrnku, ale doslova součástí každodenního života. V Turecku se čaj nepije jen ráno nebo odpoledne, ale prakticky během celého dne. Není tedy divu, že se z něj stal symbol pohostinnosti, setkávání i běžného denního rytmu.
Na tureckém čaji je zajímavé i to, že nejde o starobylou čajovou tradici v tom smyslu, jako třeba v Číně nebo Japonsku. Moderní historie tureckého pěstování čaje je poměrně mladá a skutečně se začala rozvíjet až ve 20. století. Právě tehdy se ukázalo, že oblast Rize na východním pobřeží Černého moře má pro čajovník mimořádně vhodné podmínky.
Rize je s tureckým čajem spojené nejvíc. Má hodně srážek, vysokou vlhkost a zelené svahy mezi mořem a horami. I proto se dnes považuje za srdce tureckého čaje a většina toho, co si lidé pod pojmem turecký čaj představí, pochází právě odsud.
To, co většina lidí zná jako turecký čaj, je především černý čaj z oblasti Rize. Když se správně připraví, má krásnou mahagonově až červenohnědou barvu a podává se v malých skleničkách s typickým úzkým „pasem“. Právě tyto skleničky pomáhají udržet teplotu a zároveň krásně ukazují barvu nálevu.
Pro turecký čaj je typická i jeho příprava. Tradičně se používá çaydanlık, tedy dvojitá konvice. Do spodní části se dá voda, která se přivede k varu. V horní části se mezitím připravuje silný čajový základ. Při servírování se pak každý šálek upravuje podle chuti – někdo si dává čaj silnější, jiný slabší, protože se silný koncentrát ředí horkou vodou ze spodní konvice.
Dobrá zpráva je, že si turecký čaj můžete připravit i doma, i když nemáte tradiční çaydanlık. Pokud se chcete autentickému výsledku přiblížit co nejvíc, dvojitá konvice je ideální. Ale i bez ní můžete připravit velmi příjemný silnější černý čaj a podávat ho po turecku. Důležité je hlavně to, že mléko se do tureckého čaje tradičně nedává. Mnohem běžnější je podávání s cukrem, případně s kostkami cukru vedle skleničky.
A jak vlastně turecký čaj chutná? Ve srovnání s některými výrazně svíravými černými čaji působí turecký čaj často hladčeji, kulatěji a příjemněji pitelně, zvlášť když se dobře odhadne síla nálevu. Jeho síla je v poctivé černé čajové chuti, v hřejivosti, v srozumitelnosti a v tom, že se pije snadno, pravidelně a s chutí.
Pokud vás turecký čaj láká, dává největší smysl začít právě u čaje z Rize. To je nejklasičtější vstup do turecké čajové tradice a zároveň chuť, kterou má většina lidí s tureckým čajem spojenou. Zajímavou volbou ale může být i Çayeli, tedy oblast nedaleko Rize, kde se také pěstuje velké množství čaje a kde je čaj součástí každodenního života i místní krajiny.
Jestli tedy hledáte čaj, který má silné kulturní zázemí, příjemně hřejivý charakter a zároveň se hodí pro běžné domácí pití, turecký čaj stojí rozhodně za vyzkoušení. Není složitý, není okázalý, ale právě v tom je jeho kouzlo. Je to čaj, který spojuje lidi, dobře chutná a dává i obyčejnému večeru příjemně klidnou atmosféru.
O autorovi:
Pavel Kymlička z Čajové zahrady je majitel projektu a v oboru se pohybuje od roku 1998. Dlouhodobě se věnuje výběru čajů, kávy i dalšího sortimentu se zaměřením na kvalitu, původ a poctivý chuťový zážitek. Obsah na tomto webu vychází z praxe, zkušeností a každodenní práce s produkty.