Některé nápoje uhasí žízeň. Čaj ale umí ještě něco navíc: zastaví čas. V jedné chvíli držíte v ruce šálek, v další se vám v páře nad hladinou rozvine příběh – o náhodě, disciplíně i malém zázraku. Právě proto se kolem čaje po staletí vyprávěly legendy: ne proto, aby byly „dokázané“, ale aby vysvětlily, proč je čaj pro lidi tak výjimečný.
A tady jsou tři z nejslavnějších.
Čína: Císař, kotlík a listy ve větru
Podle staré čínské legendy objevil čaj císař Šen-nung (Shen-Nung) úplnou náhodou – a to zhruba tři tisíce let před naším letopočtem. Cestoval se svým doprovodem a odpočíval ve stínu velkého stromu. Nedaleko praskal oheň a v kotlíku se ohřívala voda.
Pak se zvedl silný vítr. Několik listů z větví stromu se sneslo přímo do horké vody. Nápoj se zabarvil dozlatova a z kotlíku se vyvalila vůně, která přitáhla pozornost samotného císaře. Ochutnal – a byl okouzlen. Legenda říká, že v tu chvíli zvolal „T’sa“, tedy cosi jako „božské“. A dodává, že dodnes se v čínštině pro čaj používá slovo „cha“.
Co si z legendy odnést?
Že někdy stačí správný list ve správný okamžik – a z obyčejné vody se stane rituál.
Indie: Přísaha bdělosti a list, který změnil noc
Indická legenda vypráví o fakírovi jménem Dharma, který složil přísahu: bude sedm let meditovat a nezamhouří oko. Pět let prý vydržel. Jenže pak přišla noc, kdy se únava stala silnější než vůle.
V zoufalství – protože nechtěl přísahu porušit – utrhl několik větviček z keře, pod nímž meditoval. Vzal listy do úst a začal je žvýkat. A v tu chvíli se příběh láme: únava povolila, mysl se projasnila a Dharma mohl ve své cestě pokračovat.
Co si z legendy odnést?
Že čaj je v mnoha kulturách spojovaný s pozorností – s tím jemným „teď“, kdy se člověk znovu nadechne a vrátí k sobě.
Japonsko: Víčka na zemi a keř, který vyrostl z příběhu
Japonci mají svou vlastní, velmi obraznou legendu. Hlavní postavou je asketa Bódhidharma, který se zavázal k sedmileté meditaci bez spánku. Jenže jedné noci přece jen usnul. Když se ráno probudil, rozlítilo ho to natolik, že si – podle legendy – odřízl oční víčka a hodil je na zem.
A tehdy se stal zázrak: víčka se dotkla půdy, zakořenila a vyrostl z nich keř. Bódhidharma si z jeho listů připravil nápoj. Lidé z okolí se začali scházet, listy zkoušeli také – a nápoj si získal pověst něčeho „darovaného shůry“. Legenda dokonce dodává, že v japonském písmu je znak pro „víčko“ a „čaj“ stejný.
Co si z legendy odnést?
Že čaj je často vyprávěný jako dar disciplíny – tichý spojenec soustředění a rituálu.
Jedna rostlina, mnoho podob: jak „vznikají“ různé čaje
Legenda je poezie. A pak je tu realita, která je stejně fascinující: většina „pravých“ čajů vzniká z jediné rostliny – čajovníku (Camellia sinensis). Rozdíl mezi zeleným, černým a oolongem přitom netkví v tom, že by šlo o jiné rostliny, ale hlavně v tom, jak se list po sběru zpracuje.
-
Bílý čaj: nejjemnější zacházení, listy se šetrně suší.
-
Zelený čaj: listy se brzy po sběru zahřejí, aby si zachovaly svěží charakter.
-
Oolong: „napůl cesty“ – část procesu se nechá rozvinout, vzniká komplexní vůně a chuť.
-
Černý čaj: listy se zpracují tak, aby vznikla plná, výrazná chuť.
-
Pu-erh a další tmavé čaje: mají specifické postupy zrání, které jim dodají hloubku a „příběh v chuti“.
Tip z Čajové zahrady: Když chcete ochutnat rozdíl „jednoho listu v různých podobách“, zkuste ochutnávací cestu: jeden zelený čaj, jeden oolong a jeden černý – a porovnávejte vůni suchého listu, barvu nálevu i doznívání na patře.
Proč někde říkáme „čaj“ a jinde „tea“?
Možná vás to překvapí: světové názvy pro čaj se často dělí do dvou rodin – „cha“ a „te/tea“. V praxi to souvisí s tím, kudy se čaj historicky šířil (po souši vs. po moři) a jak se v daných regionech vyslovoval. Ať už ale říkáte „čaj“, „cha“ nebo „tea“, v šálku se potkává totéž: list, voda a chvíle klidu.
Závěr: Šálek, který vypráví
Čajové legendy mají společné jedno: připomínají, že čaj není jen produkt. Je to okamžik. Náhoda ve větru, přísaha v tichu, zázrak v příběhu. A pokaždé, když si zalijete listy, na okamžik se k těmto příběhům můžete přiblížit – čistě vůní, chutí a atmosférou.
A pokud chcete, aby váš další šálek měl i svůj „původ“ na jazyku, projděte si v Čajové zahradě čaje podle zemí a stylů zpracování. Někdy stačí malá změna – a z běžného dne je rituál.