Lapacho patří mezi nápoje, které nejsou úplně mainstreamové, ale jakmile si k nim člověk najde cestu, často si je oblíbí natrvalo. Má osobitou chuť, zajímavý původ a kolem jeho používání vzniklo za roky i mnoho příběhů a tradičních doporučení. Zároveň je to přesně ten typ produktu, u kterého je dobré oddělit tradici od toho, co je skutečně doložené. A právě proto stojí za to podívat se na lapacho trochu blíž.
Lapacho, známé také jako pau d’arco nebo taheebo, se připravuje z vnitřní kůry několika druhů stromů, které pocházejí z Jižní Ameriky. Právě proto se v obchodech můžete setkat s různými botanickými názvy, i když mluví o velmi podobném produktu.
Je dobré vědět i to, že lapacho není pravý čaj z čajovníku, ale bylinný nápoj z kůry. V tradiční medicíně jihoamerických kultur se používá dlouho a bývá spojován s širokou škálou potíží. Jenže právě tady je potřeba střízlivost. Laboratorní studie sice ukázaly zajímavé vlastnosti některých extraktů, ale data z lidských studií jsou zatím omezená a bezpečnost ani účinnost pro léčbu závažných onemocnění nejsou jasně potvrzené.
To znamená, že lapacho je fér popisovat hlavně jako tradičně užívaný jihoamerický bylinný nápoj, ne jako zázračný prostředek na imunitu, rakovinu nebo „detox“. Pokud vás láká právě jeho tradiční pověst, je to v pořádku. Jen je lepší brát ji jako součást příběhu byliny, ne jako slíbený zdravotní výsledek.
Z pohledu přípravy je lapacho specifické tím, že se pracuje s kůrou, ne s listem. Proto se běžně používá jako odvar, nikoliv jen jako krátce louhovaná bylina. V praxi to znamená, že lapacho má větší smysl krátce povařit a pak nechat dojít, než ho jen přelít horkou vodou jako klasický sáčkový čaj. Přesný poměr a délku je ale vždy lepší doladit podle konkrétního produktu a doporučení dodavatele.
A jak často lapacho pít? Neexistuje dobře podložené univerzální doporučení, kolik šálků denně je ideálních pro každého. Prakticky tedy dává největší smysl pít lapacho spíš střídmě a příležitostně, ne ve velkých dávkách a dlouhodobě bez rozmyslu.
Opatrnost je na místě hlavně tehdy, pokud užíváte léky na ředění krve, máte před operací nebo řešíte zdravotní komplikace, kde by případné ovlivnění srážlivosti mohlo být problém. Právě u podobných bylin totiž často platí, že jejich tradiční pověst je mnohem silnější než kvalitní klinická data. A to je přesně důvod, proč je lepší přistupovat k lapachu s respektem, ale bez zbytečných iluzí.
Z chuťového hlediska je lapacho zajímavé tím, že nepůsobí jako běžný ovocný nebo bylinný čaj. Má spíš dřevitější, zemitější a lehce nasládlý profil, který někomu sedne hned a jinému až po několika šálcích. Právě proto bývá oblíbené hlavně u lidí, kteří chtějí zkusit něco neotřelého a nevadí jim méně obvyklé chutě.
Když to shrneme jednoduše, lapacho je zajímavý jihoamerický nápoj s dlouhou tradicí, ale také s řadou přehnaných tvrzení kolem sebe. Smysl dává tehdy, když ho berete jako osobitou bylinu s vlastním charakterem, ne jako náhradní lék. Pokud vám chutná, určitě má své místo v domácí zásobě. Jen je dobré vybírat kvalitní produkt, sledovat, že jde o vnitřní kůru, a při pravidelnějším používání myslet i na základní opatrnost.
O autorovi
Pavel Kymlička je majitel Čajové zahrady a v oboru se pohybuje od roku 1998. Dlouhodobě se věnuje výběru čajů, kávy a dalšímu sortimentu se zaměřením na kvalitu, původ a poctivý chuťový zážitek. Obsah na tomto webu vychází z praxe, zkušeností a každodenní práce s produkty.