Japan Gabalong - zelený čaj

Detailní popis produktu

Máte rádi japonské zelené čaje a říkáte si, že už vás u nich nic nepřekvapí? Pak jste ještě nevyzkoušeli Gabalong. Tento prémiový čaj nabízí díky unikátnímu výrobnímu postupu neuvěřitelně pestrou paletu chutí i vůní a navíc vám dodá pořádnou porci kofeinu. Že jste ho ještě nevyzkoušeli? Tak to máte nejvyšší čas. Co všechno je na něm jedinečné?

Kde a jak se Japan Gabalong pěstuje?
Domovinou tohoto japonského čaje je především ostrov Honšú, na kterém leží celá řada vulkánů v čele s nejvyšší horou Fudži, jež je ve skutečnosti také sopkou. Tamní sopečné podnebí tak nabízí ideální množství vitamínů a minerálů pro pěstování čaje, přičemž nejčastěji pěstovaným kultivarem je Yabukita. Výjimečnost Gabalong spočívá ale především v následném procesu zpracování, při kterém se na 10 až 14 hodin využije tekutého dusíku. Během této doby dojde k lehké fermentaci a zvýší se obsah GABA. Tato kyselina plní v těle roli neurotransmiteru, čímž může mít potenciálně pozitivní vliv na nervový systém. A hlavně dá vyniknout naprosto jedinečné chuti, kterou si zamilujete.

Jak si Japan Gabalong připravit? 
Gabalong, podobně jako většina ostatních zelených čajů, nejlépe vynikne při zalití vodou o teplotě od 70 do 80°C. Doporučená doba louhování pro maximální uvolnění chuťových vlastností jsou 2-3 minuty pro první nálev, při nálevu druhém doporučujeme teplotu vody lehce zvýšit a délku louhování alespoň o minutu prodloužit. Na každých 200 ml vody doporučujeme použít jednu lžičku čaje.

Jakou chuť od Japan Gabalong očekávat?
Gabalong je čaj s příjemným žlutozeleným nálevem, velmi jemným travnatým aroma a poměrně komplexní chutí. V čaji najdete tóny květin a bylinek, nálev je svěží a velmi dobře se pije. Pokud u zelených čajů preferujete sladší chuť, nebojte se použít lžičku medu a pár kapek citronu, které z Gabalong udělají osvěžující drink. Do vychladlého čaje je možné přidat také pár kostek ledu a podávat jej za horkých letních dnů.

Zajímavosti

• Samotný název Gabalong souvisí s fermentací pomocí dusíku, během níž se zvýší obsah GABA. Ve srovnání s klasickým čajem sencha je tento obsah až desetinásobný.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozdílné druhy a tradice pití zeleného čaje

V Číně se v dřívějších dobách při vaření čaje používaly čerstvě nasbírané lístky. V některých oblastech s nedostatkem jídla se čajové lístky smíchaly s rýží a daly vznik koláči, který se pak spolu s bylinkami, zeleninou a kousky masa použil na výrobu výživné polévky. Později se čerstvé lístky napařovaly a formovaly do malých stlačených koláčků nebo tablet, vysoušely a před přidáním do vroucí vody rozdrtily.

Za dynastie Tang v letech 618 až 903 n. l. bylo běžné pít nálev ochucený cibulí, zázvorem, mátou, kousky pomeranče nebo solí. Šlehání práškového čaje v horké vodě v 10.–12.století šířili buddhističtí kněží. Většina zelených čajů, které se dováží do Evropy, pochází z Číny a Japonska. Čínské čaje se suší a tvarují bezprostředně po sklizni, například klasický Chun mee nebo malé srolované kuličky oblíbeného čaje Gunpowder.

V Japonsku se lístky před tvarováním a sušením ošetřují parou. To jim dodává výraznější vůni, někdy až rybí chuť a více hořkosti, pokud jsou luhovány déle než 2-3 minuty. Mezi tradiční japonské zelené čaje patří hrubá a stonkovitá Bancha, tmavě zelené jehličky čaje Šejcha, pražená Hojicha a Genmaicha s typickým přídavkem pražené rýže. Drahé Gyokuro a také Matcha (práškový čaj na čajový obřad) jsou poněkud vzácnější. V Mongolsku se používají kostky zeleného čaje, které se před vařením rozdrtí na prášek a smíchají s mlékem a solí, v Maroku je zelený čaj základem pro tradiční mátový čaj s cukrem. Připravuje se ve vysokých zdobených konvicích, ze kterých se hotový z výšky nalévá do malých sklenic.

Zelený čaj - Bílý čaj - Černý čaj

Zelený čaj a bílý čaj se stejně jako černý čaj získává z čajovníku, avšak neprochází procesem fermentace (okysličování), takže při produkci nedochází k žádným chemickým změnám. Proto si čajové lístky zachovávají původní zelenou barvu. Co do chuti je zelený čaj více hořký než černý čaj díky většímu obsahu tříslovin.

Bílý čaj je však mnohem jemnější. Vitaminy a minerální látky zůstávají beze zbytku uchovány. Z historie byl zelený čaj prý náhodně objeven čínským císařem a léčitelem Šen Jungem v roce 2737 před naším letopočtem. Několik lístků mu spadlo do nádoby s vroucí vodou, kterou pil z hygienických dovodů pouze převařenou, když odpočíval pod divokým čajovníkem. První čaj dovezený do Evropy (kolem roku 1610 Holanďany z Číny) byl právě zelený čaj.

Objevení řízené oxidace a sušení čajových lístků do podoby černého čaje následovalo potřebu zajistit delší trvanlivost potřebnou pro přepravu do Tibetu, muslimských zemí a později i do Evropy s rozmachem čajového obchodu.