Čajová miska Chawan Akari – Japan Matcha 400 ml

Ilustrační foto

„Čawan Akari – miska, kde se rodí čajový rituál.“

Design
Chawan Akari je klasická keramická čajová miska pro přípravu práškového čaje Matcha. Širší tvar a zaoblené stěny umožňují pohodlné šlehání metličkou, zvýšené dno dodává stabilitu. Vrstvená glazura s jemnými odstíny hnědé a zemité šedi působí přirozeně a organicky – miska tak ladí s klidnou estetikou čajového rituálu a vynikne v každé čajové sadě.

Proč se hodí
Matcha vyžaduje nádobu, ve které se dobře pracuje s práškem i vodou. Chawan Akari nabízí dostatek prostoru pro křížové pohyby metličky a pro stabilní držení. Díky objemu 400 ml zvládne pohodlně běžnou porci nápoje i procvičení techniky šlehání do jemné pěny. Je to spolehlivý pomocník jak pro první setkání s matchou, tak pro pravidelný domácí rituál.

Jak používat
- Nasypte do misky porci Matcha (doporučujeme prosít pro extra jemnou texturu).
- Přilijte trochu horké vody a metličkou začněte šlehat rychlými kmitavými pohyby do tvaru písmene „M“ či „W“.
- Postupně dolévejte vodu a šlehejte, dokud nevznikne hladká pěna.
- Podávejte přímo z misky Chawan Akari – šálek i nástroj v jednom.

Péče a údržba
Po použití misku vypláchněte teplou vodou a nechte volně oschnout. Pokud je potřeba, použijte jemnou houbičku. Vyhněte se abrazivním prostředkům, aby glazura zůstala krásná po dlouhou dobu. Jednoduchá péče podtrhuje praktičnost keramického materiálu.

Tip Filipa z Čajové zahrady
Pro hedvábně hladký šálek nejprve matchu prosijte přímo do misky a začněte s menším množstvím vody – pěna se vytvoří rychleji a vy lépe kontrolujete výslednou konzistenci.

O Matcha – nefritová pěna
Za jménem Matcha (psáno i jako Maccha) se skrývá unikátní práškový čaj s tisíciletou historií, nejprve v Číně a od 12. století také v Japonsku. Je neodmyslitelnou součástí věhlasného japonského čajového obřadu, ale i běžné domácí přípravě sluší slavnostní nadhled a pomalé tempo. K výrobě dobré matchy se jemné lístky typu Gyokuro nejprve krátce napařují a následně se suší na vzduchu. Po odstranění všech stonků a žilek vznikne surovina zvaná tenča, která se drtí v kamenných mlýncích do velejemného, jasně zeleného pudru. V minulosti se mlely těsně před podáváním, aby si čaj uchoval svěžest i jemné aroma a chuť.

Jak vzniká ten správný prášek
Matcha, podobně jako Gyokuro, pochází z nejkřehčích jarních lístků pěstovaných na zastiňovaných plantážích. Na rozdíl od gyokura se lístky při zpracování nesvinují – po usušení se z nich speciálním postupem vypreparují všechny žilky i stonky. Zůstávají jen tenké vločky listu (tenča), které se rozemelou do pudru. Právě toto zpracování stojí za pověstnou krémovostí nápoje a jeho intenzivní barvou.

Matcha v šálku i v kuchyni
Matcha je všestranná. Kromě teplého nápoje se používá i na sladké a chlazené čaje určené k nenucenému popíjení. V potravinářství sahají výrobci po hrubších třídách prášku pro dochucení jídel a pro výrobu čajové zmrzliny, bonbonů či žvýkaček. Vždy přitom platí, že kvalitní chawan – jako je Akari – usnadňuje práci s práškem a vodou.

Rozdílné druhy a tradice pití zeleného čaje
Historie zeleného čaje se liší region od regionu. V Číně se dříve vařil z čerstvě nasbíraných lístků – někde se pro nedostatek jídla míchaly s rýží a vznikaly koláče, které se pak spolu s bylinkami a zeleninou přidávaly do výživné polévky. Později se čerstvé lístky napařovaly, formovaly do malých stlačených koláčků, sušily a před vařením drtily. Za dynastie Tang (618–903 n. l.) byl nálev často ochucen cibulí, zázvorem, mátou, kousky pomeranče nebo solí. Šlehání práškového čaje v horké vodě v 10.–12. století rozšířili buddhističtí kněží.

Do Evropy dnes míří především zelené čaje z Číny a Japonska. Čínské čaje se po sklizni suší a tvarují – například klasický Chun Mee nebo drobné kuličky oblíbeného Gunpowderu. V Japonsku se lístky před tvarováním a sušením ošetřují parou, což jim propůjčuje výraznější vůni a při delším louhování i vyšší hořkost. Mezi tradiční japonské zelené čaje patří hrubší a stonkovitá Bancha, temně zelené jehličky čaje Sencha (v původním textu „Šejcha“), pražená Hojicha a Genmaicha s typickým přídavkem pražené rýže. Vzácnější jsou dražší Gyokuro a právě Matcha určená pro obřadní přípravu. V Mongolsku se zelený čaj tradičně drtí do prášku a vaří s mlékem a solí; v Maroku tvoří základ sladkého mátového čaje nalévaného z výšky do malých sklenic.

Zelený, bílý a černý čaj – příbuzní z jednoho keře
Zelený i bílý čaj pochází stejně jako černý čaj z čajovníku, ale neprochází fermentací (okysličováním). Lístky si díky tomu uchovávají přirozenou zelenou barvu a v chuti bývá více hořkosti dané vyšším podílem tříslovin. Bílý čaj je naopak jemnější a lehčí. První písemná legenda o objevu zeleného čaje připisuje zásluhu čínskému císaři a léčiteli Šen Jungovi (2737 př. n. l.), kterému spadlo pár lístků do nádoby s vroucí vodou, již pil kvůli hygieně po převaření. Do Evropy se zelený čaj dostal kolem roku 1610 díky Holanďanům, a teprve s rozvojem obchodu a námořní přepravy se rozšířilo sušení a řízená oxidace listů do podoby černého čaje s delší trvanlivostí.

Specifikace čajové misky
Materiál: keramika
Rozměry: Ø 128 × 70 mm
Obsah: 400 ml