Japan Matcha Suki BIO Ceremonial v dóze - zelený čaj

Detailní popis produktu

Přestože čaje matcha za sebou mají již opravdu dlouhou historii, stále mají co nabídnout a jejich popularita v posledních letech stále roste. Někdo si matchu oblíbil zejména díky matcha latté, které je během roku k dostání v celé řadě kaváren, někomu vyhovuje spíše tradiční příprava s pomocí bambusového vybavení. Ať už patříte do kterékoliv skupiny, Matcha Suki rozhodně stojí za vyzkoušení.

Proč Nyoko Suki vyzkoušet?

Nyoko Suki je matcha čaj, který má kromě BIO certifikace také tzv. ceremoniální kvalitu, což z něj dělá skvělou volbu i pro náročnější konzumenty těchto prémiových práškových čajů. To ale rozhodně neznamená, že není vhodný pro naprosté začátečníky. Ba naopak, díky příjemné vůni, opojné nefritově zelené barvě a nasládlé chuti si troufáme tvrdit, že bude skvělou volbou pro každého, kdo má rád zelené čaje obecně.

V čem je matcha výjimečná?

Matcha čaje jsou výjimečné hned z několika různých důvodů. Charakteristické je pro ně samozřejmě to, že se jedná o celé lístky mleté na velmi jemný prášek. V důsledku toho pak průměrná porce čaje matcha obsahuje výrazně více kofeinu než běžné zelené čaje. Najdete v něm ale také theanin, antioxidanty i nejrůznější vitamíny a minerály.

Jak si matchu připravit?

Zajímavá je na tomto čaji také specifická příprava, ke které mnoho lidí využívá speciální bambusové příslušenství. To je k dostání samozřejmě i na našich stránkách a to buď ve formě jednotlivého vybavení, nebo celých setů s bambusovou metličkou, lžičkou a miskou, ve které se samotný čaj připravuje. A pokud máte čaj matcha rádi a připravujete si ho pravidelně, troufáme si tvrdit, že bambusové vybavení je opravdu dobrou volbou. Jestli s matcha čajem však zatím takové zkušenosti nemáte, zvládnete jej samozřejmě připravit i s doma dostupným vybavením jako je běžná miska či obyčejná metlička.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Příprava čaje Matcha

• Zářící zelená Matcha/Maccha se dává přímo do čajových nádobek, přelívá horkou vodou a pění bambusouvou metličkou.

Mačča - Matcha - práškový čaj - Nefritová pěna

Pod tímto mazlivým jménem se skrývá unikátní práškový čaj, jenž má za sebou tisíciletou historii, nejprve v Číně a od 12. století i v Japonsku. Používá se při věhlasném japonském čajovém obřadu. I jeho civilní pití by však mělo být slavnostním úkonem. 

Matcha se stejně jako Gyokura vyrábí výlučně z nejkřehčích čajových lístků nasbíraných brzy zjara na zastiňovaných plantážích. Na rozdíl od Gyokura se ovšem lístky při zpracování nesvinují, ale po usušení se z nich speciálním postupem vypreparují všechny žilky. Vzniklé listové útržky či vločky se nazývají tenča. Tato surovina se posléze rozemele na velejemný čajový pudr jasně zelené barvy. V minulosti se čaj drtil ve zvláštních kamenných mlýncích těsně před podáváním, aby byl co nejčerstvější a nepřišel o jediný odstín své výborné chuti a vůni. 

Matcha se používá i na výrobu sladkých, chlazených osvěžujících čajů, jež jsou vhodné pro běžné pití. V potravinářství jsou hrubší druhy tohoto čaje využívány k ochucování jídel, výrobě čajové zmrzliny, bonbónů nebo žvýkaček.

Rozdílné druhy a tradice pití zeleného čaje

V Číně se v dřívějších dobách při vaření čaje používaly čerstvě nasbírané lístky. V některých oblastech s nedostatkem jídla se čajové lístky smíchaly s rýží a daly vznik koláči, který se pak spolu s bylinkami, zeleninou a kousky masa použil na výrobu výživné polévky. Později se čerstvé lístky napařovaly a formovaly do malých stlačených koláčků nebo tablet, vysoušely a před přidáním do vroucí vody rozdrtily.

Za dynastie Tang v letech 618 až 903 n. l. bylo běžné pít nálev ochucený cibulí, zázvorem, mátou, kousky pomeranče nebo solí. Šlehání práškového čaje v horké vodě v 10.–12.století šířili buddhističtí kněží. Většina zelených čajů, které se dováží do Evropy, pochází z Číny a Japonska. Čínské čaje se suší a tvarují bezprostředně po sklizni, například klasický Chun mee nebo malé srolované kuličky oblíbeného čaje Gunpowder.

V Japonsku se lístky před tvarováním a sušením ošetřují parou. To jim dodává výraznější vůni, někdy až rybí chuť a více hořkosti, pokud jsou luhovány déle než 2-3 minuty. Mezi tradiční japonské zelené čaje patří hrubá a stonkovitá Bancha, tmavě zelené jehličky čaje Šejcha, pražená Hojicha a Genmaicha s typickým přídavkem pražené rýže. Drahé Gyokuro a také Matcha (práškový čaj na čajový obřad) jsou poněkud vzácnější. V Mongolsku se používají kostky zeleného čaje, které se před vařením rozdrtí na prášek a smíchají s mlékem a solí, v Maroku je zelený čaj základem pro tradiční mátový čaj s cukrem. Připravuje se ve vysokých zdobených konvicích, ze kterých se hotový z výšky nalévá do malých sklenic.

Zelený čaj - Bílý čaj - Černý čaj

Zelený čaj a bílý čaj se stejně jako černý čaj získává z čajovníku, avšak neprochází procesem fermentace (okysličování), takže při produkci nedochází k žádným chemickým změnám. Proto si čajové lístky zachovávají původní zelenou barvu. Co do chuti je zelený čaj více hořký než černý čaj díky většímu obsahu tříslovin.

Bílý čaj je však mnohem jemnější. Vitaminy a minerální látky zůstávají beze zbytku uchovány. Z historie byl zelený čaj prý náhodně objeven čínským císařem a léčitelem Šen Jungem v roce 2737 před naším letopočtem. Několik lístků mu spadlo do nádoby s vroucí vodou, kterou pil z hygienických dovodů pouze převařenou, když odpočíval pod divokým čajovníkem. První čaj dovezený do Evropy (kolem roku 1610 Holanďany z Číny) byl právě zelený čaj.

Objevení řízené oxidace a sušení čajových lístků do podoby černého čaje následovalo potřebu zajistit delší trvanlivost potřebnou pro přepravu do Tibetu, muslimských zemí a později i do Evropy s rozmachem čajového obchodu.