Japan Matcha – Čajová miska Čavan Kohura

Ilustrační foto

„Miska, která dává čaji duši – Čavan Kohura.“

Design
Čajová miska Čavan Kohura z kvalitní keramiky má vyvážené proporce pro pohodlné šlehání matchy. Na fotografii je patrná plastická, reaktivní glazura s hrou tmavých a světlejších tónů a jemným leskem. Hladce zaoblený okraj je příjemný při pití a stěny mají dostatečnou tloušťku, aby se v misce příjemně pracovalo s metličkou i horkou vodou.

Proč se hodí
Matcha je jemný prášek ze zeleného čaje, který hraje hlavní roli v japonských čajových obřadech. Příprava je specifická a miska chawan je pro ni klíčová: dostatečně široké dno umožní prášek rovnoměrně rozmíchat, zaoblené stěny vedou metličku plynule a objem 400 ml dává prostor pro vodu i pěnu. S Čavan Kohura bude váš čajový rituál jistý, pohodlný a estetický. Skvělá i jako dárek.

Jak používat
- Do misky nasypte porci prášku matcha.
- Přilijte horkou vodu a šlehejte bambusovou metličkou do lehké pěny. Zářící zelená Matcha/Maccha se dává přímo do čajových nádobek, přelívá horkou vodou a pění bambusovou metličkou.
- Pijte přímo z misky. Díky tvaru se dobře drží v dlaních a okraj je příjemný při každém loku.

Péče a údržba
Po přípravě misku opláchněte teplou vodou a nechte oschnout. Keramický povrch s glazurou se snadno čistí a při šetrném zacházení si dlouho uchová svůj vzhled. Doporučujeme vyhnout se prudkým teplotním šokům.

Co je matcha a proč k ní patří chawan
Matcha je práškový zelený čaj připravovaný přímo ve vodě, bez cezení. Je středem pozornosti japonských čajových obřadů a vynikne právě v misce chawan, kde se šlehá do sametové pěny. Příprava Matcha čaje není tak složitá, jak se může zdát – správná nádoba pomůže udržet stabilní pohyb metličky, správnou teplotu i texturu nápoje.

Příběh matchy
Pod mazlivým jménem matcha (psáno i Maccha) se skrývá unikátní práškový čaj s dlouhou historií. Zrodil se v Číně a od 12. století se pevně usadil i v Japonsku, kde se používá při věhlasném čajovém obřadu. I „civilní“ pití by však mělo být malým svátkem. Pro výrobu dobré matchy se jemné lístky gyokuro nejprve napařují, poté suší na vzduchu a po odstranění všech stonků a žilek se drtí kameny na jemný prášek.

Matcha se – podobně jako gyokuro – vyrábí výhradně z nejkřehčích jarních lístků ze zastiňovaných zahrad. Na rozdíl od gyokura se lístky nesvinují; po usušení se speciálním postupem vypreparují žilky. Vzniklé vločky se nazývají tenča a právě z nich se mele velejemný čajový pudr jasně zelené barvy. V minulosti se drtil ve zvláštních kamenných mlýncích těsně před podáváním, aby byl co nejčerstvější a nepřišel o jediný odstín své výborné chuti a vůně.

Matcha v kuchyni i pro osvěžení
Matcha se hodí i do studených nápojů a sladkých receptů. Hrubší druhy se běžně používají k ochucování jídel a k výrobě čajové zmrzliny, bonbonů nebo žvýkaček. Všestrannost tohoto prášku z ní dělá oblíbenou surovinu daleko za hranicemi čajoven.

Jak se vyvíjelo pití zeleného čaje
V dřívějších dobách v Číně lidé používali ke „vaření“ čaje čerstvě nasbírané lístky. V oblastech s menší hojností jídla se čajové lístky smíchaly s rýží a vznikl koláč, který se spolu s bylinkami, zeleninou a kousky masa přidal do výživné polévky. Později se čerstvé lístky napařovaly a formovaly do malých stlačených koláčků nebo tablet, vysušily se a před přidáním do vroucí vody rozdrtily.

Za dynastie Tang (618–903 n. l.) bylo běžné pít nálev ochucený cibulí, zázvorem, mátou, kousky pomeranče nebo solí. Šlehání práškového čaje v horké vodě v 10.–12. století rozšířili buddhističtí kněží. Většina zelených čajů dovážených do Evropy pochází z Číny a Japonska. Čínské čaje se po sklizni suší a tvarují, například klasický Chun Mee nebo drobné kuličky oblíbeného čaje Gunpowder.

V Japonsku se lístky před tvarováním a sušením ošetřují parou. To jim dodává výraznější vůni a při delším louhování i více hořkosti. Mezi tradiční japonské zelené čaje patří hrubší a stonkovitá bancha, tmavě zelené jehličky čaje sencha (v původním textu zapsané jako „Šejcha“), pražená hojicha a genmaicha s typickým přídavkem pražené rýže. Drahé gyokuro a také matcha (práškový čaj pro čajový obřad) jsou vzácnější speciality. V Mongolsku se používají kostky zeleného čaje, které se před vařením rozdrtí na prášek a smíchají s mlékem a solí, v Maroku je zelený čaj základem pro tradiční mátový čaj s cukrem. Připravuje se ve vysokých zdobených konvicích a hotový nápoj se z výšky nalévá do malých sklenic.

Zelený, bílý a černý čaj
Zelený i bílý čaj se – stejně jako černý čaj – získávají z čajovníku, ale neprocházejí procesem fermentace (okysličování). Při zpracování tedy nedochází k chemickým změnám, a proto si lístky zachovávají původní zelenou barvu. Chuťově bývá zelený čaj výraznější a může působit hořčeji díky většímu obsahu tříslovin.

Bílý čaj je naopak mnohem jemnější. Z historie se traduje příběh o čínském císaři a léčiteli Šen Jungovi, který v roce 2737 př. n. l. „objevil“ zelený čaj, když mu několik lístků spadlo do nádoby s vroucí vodou, již pil z hygienických důvodů převařenou. První čaj dovezený do Evropy byl kolem roku 1610 Holanďany z Číny právě zelený čaj. Objevení řízené oxidace a sušení lístků do podoby čaje černého následovalo potřebu delší trvanlivosti při přepravě do Tibetu, muslimských zemí a později s rozvojem obchodu i do Evropy.

Specifikace čajové misky
Materiál: keramika
Rozměry: Ø 128 × 70 mm
Obsah: 400 ml

Tip Kamily z Čajové zahrady
„Čavan Kohura si vezměte do dlaní a šlehejte v klidném rytmu do písmene M – pěna se tvoří rychleji a povrch nápoje zůstane krásně hladký.“