Raději čaj, nebo kávu? Odpověď může být podle vědců částečně v genech
Pro někoho je ranní jistotou káva, jiný nedá dopustit na čaj. Na první pohled to vypadá jako čistě otázka zvyku, chuti nebo životního stylu. Jenže vědci naznačují, že do celé rovnice může vstupovat i genetika. Neznamená to, že máme svůj oblíbený nápoj „napsaný v DNA“ úplně pevně, ale určité genetické rozdíly mohou ovlivňovat, jak vnímáme hořkost a jak na nás působí látky jako kofein. A právě to může sehrát roli v tom, jestli nás víc přitahuje káva, nebo čaj.
Zajímavou odpověď nabídla studie publikovaná v roce 2018 v časopise Scientific Reports. Výzkumný tým vedený Jue-Sheng Ongem analyzoval data až od 438 870 účastníků z UK Biobank a zkoumal, jak geneticky podmíněné vnímání hořké chuti souvisí s pitím kávy, čaje a alkoholu. Autoři vycházeli z genetických variant spojených s vnímáním hořkosti u látek jako kofein, chinin a PROP. Výsledky ukázaly, že hořkost a preference nápojů spolu skutečně souvisejí, i když efekt není obrovský a nejde o jednoduché pravidlo typu „tenhle gen znamená kávu, jiný čaj“.
Na celé věci je nejzajímavější jeden zdánlivý paradox. Intuitivně bychom čekali, že lidé citlivější na hořkou chuť kofeinu budou kávu spíš odmítat. Jenže výzkum ukázal pravý opak: vyšší geneticky předpokládaná citlivost na hořkost kofeinu byla spojena s vyšší spotřebou kávy. To může souviset s tím, že si člověk postupně spojí chuť kávy s pozitivním efektem kofeinu, tedy se stimulací a povzbuzením. Jinými slovy, nejde jen o to, co chutná příjemně na první doušek, ale i o to, co si mozek spojí s žádoucím účinkem.
U čaje byl obraz opačný. Studie zjistila, že vyšší geneticky předpokládané vnímání hořkosti u PROP a chininu souviselo s vyšší konzumací čaje, zatímco vyšší citlivost na hořkost kofeinu byla spojena s nižším příjmem čaje. Autoři sami upozorňují, že částečně může jít i o opačný vztah mezi kávou a čajem – tedy že lidé, kteří pijí víc kávy, často pijí méně čaje, a naopak. Přesto je to zajímavý signál, že rozdíly v tom, jak vnímáme chutě, mohou do našich nápojových preferencí opravdu promlouvat.
Výzkum se dotkl i alkoholu, ale tady je dobré držet se přesné formulace. Studie neříká, že citlivost na hořkost přímo „chrání před alkoholismem“ v klinickém smyslu. Ukázala spíš to, že vyšší geneticky předpokládaná citlivost na PROP byla spojena s nižší konzumací alkoholu. To je zajímavý poznatek, ale je fér ho nepřekládat do silnějších tvrzení, než jaká samotná data skutečně podporují.
Stejně důležité je ale dodat, že geny rozhodně nejsou jediným vysvětlením. Pití nápojů ovlivňuje víc faktorů: prostředí, zvyk, kultura, dostupnost, cena i to, jak naše tělo kofein metabolizuje. Preference čaje nebo kávy tak vzniká na průsečíku chuti, fyziologie a životního stylu.
Je tu navíc ještě jeden důležitý limit. Analyzovaná část UK Biobank zahrnovala především osoby bílé britské ancestry a průměrný věk souboru byl kolem 56,5 roku. Studie je proto velmi cenná, ale není rozumné ji číst jako univerzální návod pro každého člověka na světě. Spíš ukazuje zajímavý směr: naše chuťové preference nejsou náhodné a genetika může hrát menší, ale skutečnou roli.
Co si z toho vzít prakticky? Pokud milujete čaj, možná za tím není jen zvyk nebo rodinná tradice. A pokud si neumíte představit den bez kávy, může do toho opravdu mluvit i vaše biologická výbava. Zároveň ale stále platí, že chuť se vyvíjí, mění a učí. To, jestli nakonec sáhnete po čaji nebo kávě, tak možná začíná v genech, ale rozhodně tam nekončí.
O autorovi
Pavel Kymlička z Čajové zahrady se oboru věnuje od roku 1998. Dlouhodobě vybírá čaje, kávu i další sortiment se zaměřením na kvalitu, původ surovin a skutečný chuťový zážitek. Obsah na tomto webu vychází z praxe, zkušeností a každodenní práce s produkty.