Hloh obecný

Hloh obecný je buď vysoký keř nebo nízký strom s trnitými větvemi, řapíkatými listy, pevným načervenalým dřevem a červenými malvicemi coby plody. Z hlediska hlavních obsažených látek je nutné zmínit tripentenové kyseliny, aminy, flavonoidy, antokyany, vitamín C i vitamíny skupiny B.

Latinský název: Crataegus laevigata

Využití
Lidové léčitelství využívá především květy, listy a nebo plody přičemž platí, že v listech a plodech se sice vyskytují stejné účinné látky, ale v menší míře. Mnohé herbáře se shodují na tom, že organické kyseliny obsažené v hlohu jsou schopné povzbuzovat srdeční činnost, čímž mají příznivý vliv na práci srdce a potažmo celý krevní oběh. Rovněž se používá jako sedativum při psychickém vypětí a v kombinaci s dalšími bylinkami pomáhá proti nespavosti.

Jaké má hloh použití?
Nejjednodušší je hloh použít k přípravě nálevu, na což se hodí jak sušené plody, tak sušené květy i listy, vhodné je nechat hloh alespoň 10 minut louhovat a je možné ho pít vícekrát denně. Pokud trpíte nespavostí, je možné hloh také kombinovat s rakytníkem. Při nepříjemných stavech spojených s klimakteriem je možné kromě jedné lžičky hlohu použít pro přípravu nálevu ještě stejné množství máty, meduňky a řebříčku.

Zajímavosti o hlohu
●     V Číně se nachází dokonce až 1000 druhů hlohu, nicméně je zajímavé, že vyšlechtěné odrůdy mají nižší nebo dokonce nulové účinky na zdraví.
●     Pokud se rozhodnete květy sami sušit, musíte to udělat opravdu důkladně, protože tato část hlohu je velmi náchylná na plesnivění.
●     Bobule hlohu jsou sice jedlé, ale rozhodně nechutnají nikterak dobře.
●     Dřevo hlohu je velmi tvrdé a to i přes to, že nemá jádro. Právě z tohoto důvodu se popel z hlohového dřeva používá k vyčiňování kůže.

Použitá literatura
[1] NEUGEBAUEROVÁ, Jarmila a Věra ŽĎÁRSKÁ. Léčivé rostliny pěstujeme - sbíráme - využíváme: kapesní průvodce zelenou medicínou. Praha: Arista Books, 2015. ISBN 978-80-87867-21-1.